Starší minižačky mají za sebou pět velmi náročných dnů.

Od středy 3.3. do neděle 7.3. odehrály čtyři utkání v Poháru StM a SevMoravy v minižačkách a čtyři utkání mezioblastního přeboru žákyň s bilancí 6 výher a dvě porážky.

Středa 3. 3. v Ostravě dvě porážky 19-53 a 41-45 (Body: Hanka 18, Terka 15, Kája 8, Ela 6, Marťa 4, Kačka 4, Kika 3, Denisa a Dia po 2, Áďa a Monika) - při neúčast Máji, Natky, Štursi a Aničky jsme do družstva začlenili devadesátosmičky Kačku, Áďu a Diu. Naše hra se opírala o osu Hanka-Terka-Kája, bohužel zbývající hráčky se příliš neprosadily. V prvním utkání se v plné nahotě objevily naše přetrvávající nedostatky. Tentokrát se hráčky nemohly skrýt za výkony druhých a ejhle - problémy v driblinku, přihrávkách i zakončování byly na světě. Monika měla problémy při vyhazování ze zámezí, Denisa a Eliška střílely jakoby zapomněly na dvojtakt, Kika se téměř nedostala k zakončení a Martě chyběl dostatek přehledu. Problémy nám dělala i malá tělocvična, ve které jsme se obtížně uvolňovali. Svým projevem se naše starší děvčata sice zařadila mezi bojovné devadesátosmičky, ale bojovnost a nasazení tentokrát k vítězství nestačily. Ve druhém utkání se naše hra zlepšila. Začali jsme se dobře uvolňovat, zlepšili přihrávku i pohyb, v obraně jsme se vyvarovali chyb, což se projevilo i na vyrovnaném skóre. V závěru nám chyběla i ta troška osobní odvahy. Pochvalu zaslouží Hančina rozehrávka, vyvážení míče, doskakování a úspěšné zakončování, Kájina rychlost i dobré přihrávky a Terčiny doskoky pod oběma koši s následně úspěšným zakončováním. Výkony této trojice snesly přísnější měřítka dobrého basketbalového výkonu. Kika začíná postupně objevovat záludnosti hry rozehrávačky a také Monika se musela více zapojovat do přenosu míče na útočnou polovinu. Na Denise byl zřejmý výrazný tréninkový deficit a výkon Kačky, Ádi a Diany nesl všechny známky prvního utkání se staršími. Obavy z toho, že něco pokazí byly příliš velké a svazovaly děvčatům ruce i nohy. Příště to bude zase o krůček lepší. 

Pátek 5.3. v Hranicích - dvě výhry v žačkách 86-69 a 64-53 (Body: Linda 89!!!, Hanka 27, Terka 10, Lucka 8, Mája 6, Kája 4, Anička 2, Kika 2, Marťa, Monika, Ela a Denisa) - z přehledu střelecké úspěšnosti je zřejmé, že byl skutečně mimořádný Lindin výkon , ale pochvalu za kvalitní obranu a rychlou hru si zaslouží celé družstvo. K utkání přijely z lyžařského kurzu i Mája a Anička, za což si zaslouží poděkování nejen ony, ale především rodiče, kteří zajistili jejich přítomnost v Hranicích (následně i v sobotu proti Javorníku). Vzhledem k šesti plánovaným víkendovým utkáním jsme zvolili tu variantu, že do žákovských utkání jsme nastupovali ve dvou rozdílných sestavách. Tak, aby se zátěž rozložila na více hráček. Přestože jsme téměř nehráli s nejsilnější sestavou, tak jsme svého loňského rivala na jeho domácí půdě porazili. Pro obě utkání šlo nalézt jednoho společného jmenovatele, tím byla obrovská snaha po odevzdání maxima ve prospěch kolektivu.

Sobota 6.3. dvě povinné výhry na domácí palubovce v minižačkách proti Javorníku 96:7 a 82:9 (Body: Hanka 36, Anička 20, Naty 19, Mája 18, Kika 17, Terka 13, Štursi 12, Monika 12, Kája 12, Denisa 8, Ela 7 a Marťa 6). I když jsme záměrně bránili pouze na ¾ hřiště, tak jsme pomýšleli na překonání stobodové hranice. V utkáních jsme soupeřky předčili jak v obranné fázi, tak i v rychlosti a v úspěšnosti zakončování. Přítomní diváci často tleskali velmi pěkným rychlým protiútokům i nacvičeným kombinacím dvojic. Z přehledu bodů je zřejmé, že se v obou utkáních dařilo Hance. Anička s Májou se ještě cítily jednou nohou v lyžařských botách, ale na palubovce to znát nebylo, Naty po zranění a Štursi po nemoci bez problému zapadly do rozjetého rychlíku a také zbytek týmu s chutí a s přehledem skóre navyšoval.

Neděle 7. 3. další dvě vítězství v žákyních - tentokrát proti Zlínu 85-20 a 87-52 (Body: Linda 78, Hanka 34, Týna 21, Lucka 13, Terka 7, Naty 5, Kája 4, Kika 4, Marťa 2, Denisa 2, Štursi 2, Monika a Ela). Obě utkání jsme opět (jako v pátek v Hranicích ) hráli na dvě party a přestože jsme se snažili o optimální rozložení sil, tak nám jich v závěru druhého utkání mnoho na rozdávání nezbylo. Děvčata hrála silou vůle a s velkou touhou soupeřky pokořit. První, velmi pohledné utkání vystřídala závěrečná trápená s přesvědčivým výsledkem. Střelecky se již tradičně blýskla Linda, ale ani Hanka či Týna nezůstaly v jejím stínu. Úspěch slavila hra založená na protiútocích, které vycházely ze zajištěné obrany.

Závěrem: Dokázali jsme si, že jsme kondičně dobře připraveni, že týmový duch překoná všechna úskalí únavy a že máme dostatečně široký kádr. Dosažené výsledky jsou bezesporu velmi potěšující a motivující, ale i přes růžové brýle, které bychom si po víkendu rádi nasadili, je vidět mnoho nedostatků. Stále máme co dohánět, čemu se učit a především musíme i nadále tvrdě pracovat. Abychom potěšili ty, kteří nám nejvíce fandili a fandí, naše rodiče a aby nám basketbal poskytoval i nadále maximální potěšení.