Úspěšná sezona skončila neúspěchem, přesto "Holky děkujem"

Komentář k zápasu

Sezona pro nás skončila nešťastně, ale kdyby nám někdo před jejím začátkem tvrdil, že skončíme ve čtvrtfinále se Spartou, brali bychom to všemi deseti. Cílem stanoveným pro naše "A" družstvo žen bylo umístění v polovině tabulky, pokud možno bez záchranářských starostí. Víc nikdo nečekal a přesto (nebo možná právě proto) jsme se od samého počátku pohybovali na čele soutěže, abychom její základní část vyhráli. To, že nám osud přihrál pro play off nejtěžšího možného soupeře bylo věcí náhody, zkušenosti soupeřů a na druhé straně nejlepší pozvánkou pro diváky. Po několika hubených letech (kdy jsme nejdříve ostudně vypadli z extraligy s pouhým jedním vítězstvím za celou sezonu, poté s úplně rozloženým družstvem sestoupili do 2. ligy a loňské sezoně, kdy jsme se naopak úspěšně vrátili tam, kam patříme) se konečně v Olomouci hrál basketbal na úrovni. Na úrovni takové, že jsme opět třetí nejlepší ženské družstvo na Moravě, že jsme schopni postavit se soupeřkám zvučných jmen, že jsme konečně schopni vyhrávat a předvádět hru pro diváky.

K zápasu samotnému: Po opětovné nervozitě v úvodu jsme se dostali do vedení proměněným TH Radky (pozor TH budou i dnes hrát důležitou roli!!!), následně však soupeřky převzaly iniciativu a tu si udržely až do konce. Úzkostliví rozhodčí nedovolili rozvinout hru do krásy, v první čtvrtině pískli 8 faulů na každé straně, prakticky každý průvan kolem hráčky byl faul. Jenže, zatímco soupeřky toho dokázaly využít, nás to pomalu, ale jistě rozkládalo. Sparta sérií 12TH získala náskok 5bodů, zatímco naše klíčové hráčky sbíraly fauly.

Druhá čtvrtina pokračovala v nastaveném trendu. My brzo nasbírali 4fauly, nad vodou nás v tuto chvíli držela Klára, která jako jedna z mála sekundovala soupeřkám v práci pod košem. Bohužel, basket není balet a dokud si toto naše pivotky neuvědomí, nemůžeme vyhrávat. Stát na špičkách a čekat, že mi do natažených prstíčků spadne míč je naivní představa.

Konec. Toto slovo nejlépe charakterizuje začátek třetí čtvrtiny. Celé čtyři minuty jsme nedali koš a soupeřky nás zválcovaly na rozdíl třinácti bodů. V tomto úseku hry se projevila zkušenost a vyhranost jejich opor (kapitánka Nováčková, Gerhartová, pendly Medunová, Koďousková), nezbývá než smeknout. Nám naopak opět odešla kondice a s ní i psychika. Z naší strany se rozhodla vzít odpovědnost na sebe Verča Horáková, podporovaná Klárou, postupně se vzpamatovaly i ostatní, ale ztráta už byla příliš velká.

Poslední čtvrtina byla už jen snahou o zvrat. Naše nejlepší střelkyně sezony (v závěru sezony se trochu trápící) Ála spolu s nejlepší hráčkou na hřišti Katkou snížily na rozdíl 6bodů, ale neproměněné TH a zejména tragický obranný doskok (soupeřky si třikrát i čtyřikrát doskakovaly po neproměněných střelách pod košem) nám nedovolily víc. Sparta si už vítězství nedala vzít a pokud si udrží zdraví a pendly, je horkým adeptem na postup do extraligy. Dnes se opět, pokolikáté už, projevilo, že vyhrávat můžeme jen kolektivní hrou a srdíčkem. Sparta dnes projevila ne 100%, ale 150% vůli po vítězství, dala do hry vše, dokázala využít trendu rozhodčích (zatímco my se rozčilovaly, ony nedebatovaly a hrály), neplakala nad bolístkami, prostě hrála o život. Ono to v hale, kde není slyšet vlastního slova asi ani jinak nejde. Fanoušci Sparty hnali své miláčky k vítězství stylem, který je u nás k vidění snad jen v Nymburku u mužů. I v této činnosti máme v Olomouci co dohánět...

Přesto, je potřeba holkám poděkovat. Hostujícím "našim Hradeckým" Katce, Kláře a Anetě za to, že nám po celý rok pomáhaly, ostatním "domácím", že nám po celý rok předváděly dobrý a líbivý basket. Taky trenérům, že s holkama dokázali vytáhnout družstvo na špičku 1. ligy. Přejeme úspěšnou přípravu na další sezonu, ve které bychom chtěli opět bojovat o postup do extraligy. A specielně panu Kohoutovi přejeme úspěšnou rekonvalescenci a rychlý návrat mezi nás.