Ml. minižačky bojovaly v Šumperku

Oba zápasy s posledním celkem tabulky jsme prohrály, ale první utkání se nedohrálo. Rozhodčí ho ukončil 28 sekund před koncem.

TJ Šumperk – SK UP Olomouc 74:48 (26:10, 14:14, 26:10, 8:14 - NEDOHRÁNO)

TJ Šumperk – SK UP Olomouc   70 : 38 (16:5, 13:15, 26:4, 15:14) 

Soupeř, kterého jsme při prvním měření sil v Olomouci porazily dvakrát o 50 bodů, byl na nás nachystán v odlišné sestavě (i když podle zápisu to byl kromě dvou hráček totožný tým). Již při vstupu na hřiště se naše holky dívaly se strachem v očích na soupeře, který měl mezi sebou 5 hráček měřících kolem 180cm.

A to se také projevilo na začátku zápasu, kdy jsme jen pozorovaly narůstající skóre ve prospěch soupeře. První koš jsme daly až po 3 minutách hry, kdy jsme se otřepaly z přílišného respektu z výšky Šumperských hráček a zjistily, že i proti takovému soupeři se dá hrát. To také potvrdila druhá pětice, která odehrála vyrovnanou čtvrtinu. Což bylo zásluhou především Lindy a Aničky, které se nezalekly a neúnavně ohrožovaly soupeřův koš díky získům v obraně a následnému rychlému zakončení. Druhý poločas měl naprosto identický průběh, kdy první pětka sice bojovala a snažila se ohrožovat koš, ale ubránila je jediná hráčka (č.4), která jen stála pod košem a rozdávala jeden blok za druhým. Koše jsme tak dosáhly pouze z protiútoku a střelby z větší vzdáleností, což ještě opravdu není naše parketa. Druhá pětka dokonce svou bojovností a rychlostí dokázala svůj minizápas vyhrát. Zápas ovšem ke konci nedošel, 28 sekund před koncem byl ukončen. Důvodem rozhodčího k tomuto rozhodutí bylo pokřikování fanoušků v hledišti na účet rozhodčích a následná neschopnost hlavního pořadatele nastolit pořádek.

Ve druhém utkání pokračovala hra ve stejném duchu jako to předchozí. V první pětce se holky většinou marně pokoušely dát koš, skoro vždy přišel blok nebo ztráta míče úlekem. V obraně to měly těžké, soupeř jen nahodil míč do výšin kam žádná naše hráčka nedosáhla a po několika pokusech následoval koš. Druhá pětice zopakovala svoje nasazení a úspěšnost zakončení a v součtu svých čtvrtin opět vyhrála.

Škoda, že nemohla jet Mája Konečná, její rychlost by na soupeře platila a zápas by byl určitě vyrovnanější a zajímavější.

Nejlepší hráčkou byla Anička Hronová, která vybojovala v obraně spoustu míčů, okamžitě vyrážela do protiútoku a i v postupném útoku nebojácně najížděla s velkou úspěšností.

Pochvalu zaslouží i Linda – velké množství obraných doskoků, neúnavné vyvážení míče, přihrávky do dobrých pozic (bohužel většinou nevyužity nebo nechyceny). Občas to ale táhla až moc na sebe a zbytečně tak ztrácela.

V obraně zahrály dobře Hanka K. a Kika, které bojovaly s výškovou převahou často velmi úspěšně.

Svých prvních košů dosáhla Naty, která k tradičně dobré obraně přidala i nebojácnost v útoku a hrála tak, jak to ukazuje na tréninku.

Monča (alias Klíště) dala dva koše ze střední vzdálenosti, čímž překvapila nejen trenéry, ale především sama sebe. Koše z dálky přidala i Denča.

Terka a Evča mají pořád problémy se správným postavením v obraně, v útoku se zatím vůbec neprosazují.

Víc mohly rozhodně předvést Týna a Hanka Š. Týna se snažila být v útoku stále aktivní, ale hrála až moc sama. Nevyužila toho, že na sebe dokáže stáhnut několik obránkyň a tím uvolní své spoluhráčky, které ale čekají na míč zatím marně. V obraně ale uhrála své, neustále otravovala život šumperským věžím. Hanka nebyla v zápasech moc vidět, měla sice několik dobrých doskoků a dokonce se nebála asi nájezdů do koše, ale větší množstí nechycených přihrávek do jasných pozic a nepřesná střelba zkazily celkový dojem.

Celkově ale musím holky pochválit, bojovaly s výškovou převahou a vůbec je to neodradilo od snahy a bojovnosti. Předvedly i několik pěkných akcí v útoku, kde konečně začínají více spolupracovat a došlo ke zlepšení v orientaci na hřišti, především v obraně.