Velikonoční turnaj ml. žaček VÍDEŇ 2008

Velikonoční prázdniny strávily ml. žačky SK UP na zahraničním turnaji ve Vídni.

Velikonoční turnaj    VÍDEŇ  2008 

Základní skupina

SK UP Olomouc – Vienna 87 (Rak.)     49:65

SK UP Olomouc – Fogliano (It.)            64:45

SK UP Olomouc – Bensberg (Něm.)     44:33

Osmifinále/ 1.kolo P-O

SK UP Olomouc – Girona (It.)   36:65 

Přátelské utkání

SK UP Olomouc – BC Hassel (Něm.)  59:22      

Družstvo mladších žaček SK UP o Velikonočních prázdninách nelenilo a vydalo se na turnaj do Vídně. Tak masivní akce se naše holky ještě neúčastnily (turnaj v Žilině se svým rozsahem nemůže rovnat). Na turnaj přijelo 450 družstev všech kategorií chlapců i dívek z různých koutů celého světa, takže to byla pro všechny hráčky skvělá příležitost porovnat své basketbalové umění s ostatními družstvy, poznat náročné cestování, obědvat a večeřet po boku dalších 500 hráčů a hráček, dorozumět se cizím jazykem a nasát něco z historie města.

Vedle domácího jádra náš tým doplnila další šikovná děvčata z okolních klubů. Některá se již akcí s námi zúčastnila, jiná s námi byla poprvé. Příjemným zjištěním bylo, že se všechny zapojily do týmu na hřišti i mimo něj. Celkové 9. – 16. místo na turnaji se dá vykládat různě, ale rozhodně ne jako zklamání. Kouzlo turnaje je v tom, že nevíte, na koho narazíte, zda na "obyčejné" týmy nebo na silné, trénované mančafty. To druhé byl náš případ. Takže z celkového pohledu po turnaji můžeme říct, že jsme letos měli štěstí utkat se s úplnou špičkou své kategorie. Ve skupině jsme hráli postupně s budoucím celkovým vítězem, se semifinalistou a tým, který jsme porazili, dokonce postoupil v play-off o kolo dále, než my.

Lepší soupeři nám ukázali, kolik nám toho ještě stále chybí, abychom mohli hrát vyrovnaný basket na vyšší či mezinárodní úrovni. Je to hlavně ovládání míče pod tlakem, agresivita jak v obraně tak v útoku. Výrazu „NO BLOOD, NO FOUL“ už po turnaji snad rozumí každý… Každé odstoupení v obraně či nepřebrání hráček je trestáno.  

SK UP Olomouc – Vienna 87 (Rak.)     49:65

Družstvo Vídně, které mělo ve svém středu reprezentační rozehrávačku (hrající už i za rakouský národní tým U16), nás dostalo od začátku zápasu pod tlak. Nepřesnými přihrávkami a slabým obranným doskokem jsme soupeři pomohli k náskoku až 20 bodů do poločasu. Ve 3.Q se nám podařilo sice snížit na 12 bodů, ale na víc jsme se nezmohli. Zápas příliš nevyšel kapitánce Lachnitové, která se svými návyky z OP snažila hrát sama do 5 což v OP funguje, ale s lepším soupeřem NE. Také jsme doplatili na mizernou úspěšnost proměňování jasných střel z pod koše a špatných posunů v obraně. Tým Vídně se nakonec probojoval mezi nejlepší 4 celky turnaje. Pochvala Ádě Válkové za obranu hlavní rozehrávačky Vídně. 

SK UP Olomouc – Fogliano (It.)            64:45

Konečný výsledek zápasu je velmi pěkný, ale cesta k němu byla velmi těžká. Tvrdá hra a dvě velmi šikovné křídla nám dělaly problémy. Solidní výkon předvedla Lachnitová a Murgašová, která už přestává být bojácná pod košem a přijme ránu, aniž by uronila slzičku. Bohužel jich zatím moc nerozdá. 

SK UP Olomouc – Bensberg (Něm.)     44:33 

Po rychlé večeři a ještě rychlejším přesunu nás čekal přímý souboj o 2. místo ve skupině, zaručující postup do play-off turnaje. Hráčky skvěle namotivované a podporované věrnými fanoušky nastoupily do zápasu koncentrovaně a postupně získávaly nad svými soupeřkami navrch. Zápas řídil vlastně jen jeden rozhodčí (pro holky velmi sympatický). Slečna, která mu měla v pískání pomáhat spíše jen přihlížela, nebo kompenzovala herní ztráty Němek.  Těžké zápasy ukáží vždy pravou tvář hráček. Zatímco Anička T. pod tlakem odevzdá míč raději pivotce a utíká se schovat, Klára Cvešperová i po nepříjemném podvrtnutí kotníku to "kousla“ a vrátila se po profesionálním ošetření zpět na plac, pomoci ostatním.  Zápas jsme zvládli, i když Kája T. nás po souboji pod košem opustila s naraženým kolenem už v 1.Q a Gábina L. s Markétou J. se vyfaulovaly také brzy. Svou roli v utkání splnila Renata K., která v kritických momentech pomohla s rozehrávkou míče a dařilo se jí v obraně. Jeden z mála zápasů, který se povedl Lucii Šálkové, ta si dokázala po doskoku ochránit míč a v útoku přidala pár povedených střel. Škoda že na tom není kondičně lépe a musí vždy po pár minutách střídat. 

SK UP Olomouc – Girona (It.)   36:65 

Program turnaje byl pro nás velmi namáhavý. Cestování za zápasy a jídlem přes celou Vídeň by se dalo ještě „skousnout“, ale ranní zápas, s budíčkem v 6 hod a snídaní až po „mači“, to byl pro holky velký oříšek. I přes toto jsme se snažili našim soupeřkám (které nakonec celý turnaj vyhrály) být důstojným soupeřem. Dařilo se nám to prakticky 3 Q, kdy rozdíl byl pořád max. na 10 bodech a zápas stále nebyl rozhodnut. Rozhodla kondice a jednotlivé výkony hráček. Zatím co Girona hrála rychle dopředu a naši pomalou obranu narušovala neustálými vniky a výhozy, my jsme do útoku nespěchali a hrát jsme nechali pouze silnou stranu, další hráčky bez pohybu jen přihlížely… Poslední Q jsme už sestavu protočili, protože jsme nevěděli, zda budou mít holky ještě sílu a náladu na dodatečný „friendly game“. Měly, a to je dobře. 

Hráčky 

Gabriela Lachnitová – jako jedna z nejlepších hráček OP svou formu příliš nepotvrdila. Problémy hlavně s driblingem, chybí změna rychlosti (akcelerace) a neustále se snaží navazovat na minulá léta, kdy jako „spasitelka“ byla u(r)čená všechno rozhodovat sama. Pomalu si zvyká na to, že míč musí půjčit z ruky. 20 bodů jí může zůstat, ale přidat k tomu ještě další parametry (asistence, F+,…) to by byla paráda! Ovšem i její průměrný výkon na turnaji ji řadí mezi nejlepší hráčky týmu.

Karolína Tomášková – byla oporou týmu, jako jedna z mála se nebála jít soupeřce do těla, doskakovala a i přes zraněné koleno turnaj dohrála. Byla pod neustálým dohledem hlavního lékaře a kytaristy týmu. Kdyby se jí podařilo přibrat a zesílit, byla by to opravdu SLEČNA HRÁČKA.

Anna Tomášková – bez tlaku se to hraje… Ale jak se přitlačí, tak „nohy na ramena“. Měla být hlavní rozehrávačkou při absenci Burzové, ale její organizace hry je zatím slabá. V obraně naopak slušný výkon, podařilo se jí bránit každou rozehrávačku soupeře a v rotaci s Ádou V. nechávaly soupeře pod neustálým tlakem.

Markéta Janoutová – svou roli zvládla. Patří mezi ty, které se nebojí kontaktu a jako ´95 se stává základní hráčkou kádru. Bohužel její tvrdý dribling a rychlý vnik pod koš mi na turnaji scházel, tak jako větší přehled na hřišti.

Klára Cvešperová – velkým přínosem pro tým. I přes nepříjemné zranění v průběhu zápasu o 2. místo ve skupině se vrátila a pomohla ostatním k vítězství. Zatím je více naučená hrát pod košem, pokud hrála z křídla, byl její výkon daleko lepší. Jako naučená vysoká má problémy s atletickou průpravou.

Dominika Murgašová – podobně jako se rozjíždí lokomotiva, byl její rozjezd do turnaje. V prvním zápase hodně nepozorná, brání svou hráčku, ale nevšimne si, že by měla vypomoci rozehrávače… Postupně se ale zlepšovala, její nejlepší zápas proti Bensbergu, kde schytala plno ran, nevzdala to a vydržela i kondičně. Do party se zapsala také tím, že jako jediná umí mluvit s „Nejvyšším“.

Lucie Šálková – zatím nedokáže plně využít své postavy a říci všem pod košem, kdo je tady pánem. Platí pro všechny, ale zde to nejvíc křičí – obrana pod košem, kdy tvá hráčka s míčem je na trojce, NENÍ obrana. To je minibasket z dřívějška… Kosmetické studio trenér neocení. NO BLOOD, NO FOUL!

Monika Knápková – rozehrávku jí komplikuje vysoký dribling a zbrklost v řešení herních situací. Velmi sympatické je, že nepatří do „dětského koutku“ a snaží se na sobě pracovat. Škoda, že povedená akce pravidelně střídá nepovedenou.

Lucie Šťásková – svou roli splnila hlavně v obraně a velká pochvala za to, že i když dostala (nechtěně) ránu do obličeje, nerozbrečela se jako kdysi, překonala se a hrála dál. Do TOP 5 našich akcí určitě patří její swing na levé straně, jeden úder a zakončení.

Tereza Švecová – v obraně hodně průměrná, podobně jako Šaly bránila na velkou vzdálenost. Pomohla s rozehrávkou míče a pokud byla od Aničky v dostatečné vzdálenosti, vnímala i pokyny trenéra. Zatím ale obě patří „dětského koutku“.  

Tereza Vaniaková – hraje si to svoje, rychle dopředu, zpět „lážo-plážo“. Problém má při vnímání pokynů trenéra, je ve svém prostoru a zatím se nechce zbavit návyků z minula… Jedna z mála, která má dobrý únik do koše.  

Tereza Kristová – má dobré návyky při výběhu do RP, bohužel zatím jen levá ruka. V zakončení chybí zatím správné dokročení ke koši a trpělivost. Občas hrála sama do 5, místo aby počkala na probíhající hráčky.

Renata Kohoutová – se postupně zlepšuje  a zde předvedla velmi sympatické výkony. V utkání proti Bensbergu pomohla s rozehrávkou míče v kritických chvílích, v obraně má dobrý návyk v obr. postoji, brání na těsno, ale často z toho jsou zbytečné fauly (se soupeřem mít kontakt pouze předloktím).

Adéla Válková – velmi dobrá v obraně, když dostane příležitost hrát (i krátce), jde do toho naplno na rozdíl od některých rozmlsaných… Jak ale dostane míč, je to horší. Už by měla zvládnout dribling i pravou rukou a úspěšněji zakončovat RP. Naopak žádný problém ji nedělá navazovat kontakty. Za den nasbírala víc kluků, než dala bodů.