Rozhodující utkání jsme nezvládli

 
Zákonitosti sportovního tréninku lze  jednorázově překonat, dlouhodobě se však objektivní nedostatky vyplývající z nulové možnosti společné přípravy a neexistence vyšších soutěží projeví.

OSK Olomouc „B" : SK UP Olomouc             83 : 43 (21:15, 25:8, 12:16, 25:4)

Body: Lachnitová 21 - TH 8/3, Zemková 10-4/2, Burzová 4-2/0, Boďová 4, Hejlová, Žaitlíková 2-2/0, Murgašová, Tomášková A. a K., Ševčíková, Vařechová 0.

TH 18/5 = 28% (???). F- 13. Trojky: 0.

Rozdíl mezi dlouhodobě spolu trénovaným vybraným družstvem a pro tento účel složeným týmem se bohužel pro nás projevil v nejnevhodnější chvíli, i když v konečném důsledku poslední utkání bylo jenom o odolnosti, fyzické i mentální, ve které jsme zaostali nejenom za svým nedělním soupeřem, ale v obecné podobě v ní zaostáváme u všech týmů v klubu, pokud hrajeme s někým „silnějším".

Naše 3. vystoupení v kvalifikaci o DL skončilo po 6 minutách první čtvrtiny, když malá Gába si 2x za sebou nechala vzít míč, aktivnější soupeř trochu přitlačil v obraně a čiperněji vyběhl do protiútoku. Náš protiútok neexistoval díky předržovaným míčům (Prcek, Lanča), aktivita a potenciální síla podkošových hráček (Vendy, Aneta, Jana), kde jsme mohli mít převahu, se rovněž neprojevila a křídla (Petra, Erika) bez uvolnění doufala, že se k nim míč „nějak" dostane nebo řešila kombinace sólo (Lanča) bez využití dalších hráček, což soupeřkám na 1 útočníka vždy stačilo. To vše podtrženo obranou bez rychlého návratu zpět, bez tlaku na míč a alibistickým vyhýbáním se práce do těla proti nabíhajícím hráčkám. Tento princip obrany je zásadou ve všech týmových brankových hrách - kdo ho nepřijme, nebrání...

Poslední čtvrtina za rozhodnutého stavu patřila ročníku ´94, aby si spolu „ošahal" zdatnějšího soupeře, protože to samé v „bleděmodrém" na ně čeká v září na kvalifikaci o ŽL. Pokud zůstanou v ochotě „bumpovat" nabíhající hráčky jako v neděli, nepřijmou kontakt tělem jako standardní techniku obrany v basketu včetně odolnosti proti úderu, dopadnou úplně stejně jako loni...

Přesto už jen fakt, že se nám podařilo během velmi krátkého období dát dohromady tým, který favorita potrápil, zaslouží ocenění a mohl by některým holkám pomoct při uvažování o opravdovém basketbalu, který ve skutečnosti není tak daleko. Bude však pořád tak daleko, jak dlouho se hráčky na lavečce během utkání budou choulit k sobě, držet se pod lokty a sklápět oči, aby nemusely nastoupit. Bude pořád daleko, dokud budou na trénink se začátkem v 17 hodin přicházet v 16.59 či později a ještě si domlouvat si, co si objednají z katalogu voňavek a sračiček na ksicht. Naopak z holek, které mají zájem - a stále k nám přicházejí další, uděláme dobrý tým s dobrou budoucností.

Chci poděkovat všem zúčastněným za časovou a mnohdy finanční investici, kdy jsme se pokusili o malý zázrak, který nakonec nevyšel. Tyto pokusy a porážky jsou však nezbytné na cestě vzhůru, kterou před námi bohužel nemá kdo prokopávat, a tak budoucí výhry a postupy do vyšších soutěží si musíme vybojovat sami.

Speciální poděkování jde trenéru Pavelkovi za pomoc ve více oblastech, i když věděl do čeho jde a mohl mít třeba volno, a asistence Martině Skácelíkové, s jejíž prací na tréninku v posledním období jsem byl spokojen a takto bych si spolupráci dokázal představit i nadále.