Olomoucký souboj pro naše holky

Komentář k zápasu

O to samé co v Kyjově jsme se „úspěšně" pokoušeli další den v neděli. Z pod koše a z nájezdů podle hesla „proč to dělat jednoduše, když to jde dělat složitě" jsme doklopýtali na 19/43 a živili tím pro některé diváky na ochozech naději, že by snad OSK „B" mohlo vyhrát. To je ale náš problém, se kterým si musíme poradit. Rovněž využívání vysokých pivotek zatím drhne. Jako začátečnice nezvládnou ještě delší úseky, navíc, když jim konečně v dobrém postavení přihrávka z vrchu nepřijde. Pochválím je, že se v útoku o svou práci pokouší a v obraně se velice zlepšují. Také není problém hrát například na 8 hráček, ale dostat každou nebo aspoň většinu na hřiště a odměnit hráčku za práci v týdnu na tréninku, to už chce odvahu. To je však otázka klubové filozofie a tvorby týmů na teď a na budoucnost.

Z role vypadla Erika, Nany jak malé děcko bušila pěstičkami o zem a zase přestala hrát, protože „to nešlo", čímž dávala tím pěkný příklad mladším spoluhráčkám, které to pak musely odehrát za ni.

O výhru se tak v uběhaném, avšak málo basketbalovém utkání nakonec vedle dominantní Peti zasloužily pivotky svými několika minutami, ale i Lachnitová, i když byla třetinová proti svému běžnému výkonu, a Burzová, nebýt 7 ztracených míčů a její „klasické" koncovky.

Nejlepší hráčky: sobota s Kyjovem - Burzová, neděle s OSK „B" - Zemková.