Dizzy je zpět, máme první "double" aneb příště jí tu hlavu otočím celou

Ráno v sobotu volala Monika, že si pohnula s krční páteří, nemůže otočit hlavou a tím pádem hrát. A protože s tímto hendikepem nakonec odehrála fantastická utkání, tak je od teď jasné, v čem bylo ukryto tajemství jejích výkonů. Vždy ráno před utkáním si přijde pro „natáčku" a trochu s tím hýbnem.

SBŠ Ostrava „B" : SK UP Olomouc                55 : 70 (17:16, 16:23, 15:14, 7:17)

Body: Husičková 20 - TH 4/2 (7d.), Boďová 10-3/1 (1), Rousová 10 (11d.), Lachnitová 8, Burzová 7-2/1, Andělová 6-2/1 (1), Murgašová 6, Žaitlíková 2, Skrovná 1, Tomášková A. 0

TH 13/6 = 46%. F- 20. Trojky: 2. Double-double: Rousová

SBŠ Ostrava „C" : SK UP Olomouc                49 : 105 (13:32, 13:31, 13:21, 11:21)

Body: Husičková 29 - TH 3/1, Lachnitová 22 (8Z+, 5bl.), Rousová 18-3/2  (9d.), Žaitlíková 10-3/2, Skrovná 8, Boďová 7-2/1 (10Z+), Andělová 4-2/2, Murgašová 4, Burzová 3-2/1 (5F+), Tomášková A. 0

TH 15/9 = 60%. F- 24. Trojky: 0.

Samozřejmě utkání nebyla pouze o Monice. Vždy je to o týmu, jednotlivci rozhodují s podporou týmu. Ani supermimořádný výkon Lanči na tomto hřišti na konci prosince nakonec nevedl k výhře v ŽL, neměla dostatečnou podporu od ostatních. Pozitivní bylo, že v obou utkáních převážily klady v individuálních i týmových parametrech nad negativy, kterých pořád produkujeme velké množství.

Mezi hlavní klady zájezdu patřily tedy nejen forma Monči a její rány kladivem, kterými rozbíjela obranu obou Ostrav. Důležitá byla především distribuce úloh mezi jednotlivé hráčky od skórování, přes doskoky a OBRANU. Velmi sympatický byl návrat Dizzy, i když tvrdila, že nám „to bude kazit", což mi chlapská hlava nebere. Soudržnost party ukázala Petra, která odjela s námi, i když belhající a s nohou v ortéze. A v neposlední řadě, máme konečně první „double-double" za body a doskoky Aničky Rousové. Několikrát k němu měly holky blízko, tentokrát je už na světě jako důkaz, že to lze. Přesto zase tvrdím, že tato hráčka by ho měla dosahovat co druhé utkání, tedy pravidelně. Erice v neděli stačil jeden „šoupák" (z devíti !!! neproměněných) a měla double také, tak jako Monika dát jeden TH navíc a dostala by se do říše snů mezi superstřelce s 30b. jako jsou Kobe Bryant, Lebron James a Gába Lachnitová... Jsou to všechno jen psychologické hranice a leží tak jen tak daleko, jak si je chcete připustit.

Zásadním momentem pro vydřenou výhru v sobotu s „B" a  „splachovačku" v neděli bylo, že se každá podílela na hře, plnila si své úkoly a nekecala. Malá Gába s Andy honily ostravačky jak psi, naháněly je do lajny a Lanča s Erži pak odebíraly míče do čeřenu. Když pak některá ještě prošla, naše podkošové jim vystavily nekompromisní stopku. Paradoxně k tomu nejvíce přispěla „pivotka" Lanča, se 4 a 5 bloky v sobotu, resp. v neděli, což je velké číslo.

První utkání bylo pro nás skutečně těžké. Ostrava nastoupila s maximálním počtem povolených pendlů a byla to úplně jiná Ostrava než ta, kterou jsme doma „dali" o 50b. Musíme respektovat, kdybychom měli EL, udělali bychom zřejmě  to samé. Zvláště obrovská Pustějovská naháněla strach, ale ten už naše holky dávno nemají, že Aničko T. (ne Nany, ta se nebojí ani trenéra) ?

Začali jsme ve velkém stylu. Hned první krásný oblouk Lanči z dálky, připsaný Erži, zaplul do síťky a zdálo se, že prosinec se bude opakovat.. Pak Andy brejk a tentokrát skutečně koš Eriky po nájezdu. Pak, bohužel pro nás, začala úřadovat extraligová Pustějovská, a i když naštěstí pro nás TH ona sama či po kombinacích s ní „cerky" neproměňovaly, tahali jsme za kratší konec. Do půlky 2Q. jsme pořád prohrávali o 5b. Nedokázali jsme bránit kombinaci základní dvojičky dvou pivotů proti sobě, neskutečný počet ztrát (26 ???, rekordmanky Erži 8, Nany 6 a Anet 5, většinou při ukvapeném vyhození pro nikoho) nám nedovoloval do zakončení a hlavně jsme bránili bez agresivity, na „distanc", tak, aby to nebolelo a hlavně jsme se nezadýchali.

Na to však máme Andy a když neblázní (kdy to je, prosím ?), tak Prcka. Vytáhly obranu, šly do míčů, a jak Andy postavila zeď hned na půlce a do vybíhání se zapojily i ostatní, rázem jsme šli na plichtu. Erži, Dizy, Monča, Lanča, jedna za druhou, jak na kolovrátku, a vzadu Nany „deklovala", co se pod ní objevilo. Tím se nám ulevilo a před zahájením 2.půle jsme byli +6 v čele.

Mít nebo nemít v basketu pivota je oč tu běží. I když Pustějovská dělala, co mohla, a také nám celý poločas dost zatápěla, narazila na Anetu, která ji ve 3Q. nehodlala pustit pod koš, a udělala zde důležitou práci pro ostatní. S rostoucí pozorností a pochopením správného obranného postavení pak rostla účinnost naší hradby kolem vnitřního prostoru a bránily dobře všechny „vysoké", i když Nany je křídlo, Lanču s Mončou ani nezmiňuji. Opět paradoxně závěrečný „hřebík" v obraně pod košem zatloukla Lanča. Byla nejdůslednější při bránění pivotky zepředu, čímž vynahradila svou obvyklou útočnou aktivitu a pomalý, zadřený pohyb vpřed. Ještě jednou mezi 3. a 4.Q se k nám soupeřky dostaly na 3body, když jsme rotovali sestavu, aby je pak šňůra 12:0 definitivně zbavila nadějí na výhru. Nakonec šly do utkání i překvapené Niky s Tomášem, z nichž první z nich mile překvapila.

Druhý zápas s „C" probíhal od začátku v naší režii, doslova jsme je „lisovali za studena". Soupeřky časem nebudou špatné, ale tentokrát neměly nárok. Tím si musí každý projít po cestě vzhůru. Také jsme si už vysloužili pár proher „ o milión" a další nás čekají. Tlak na mladší kolegyně včerejšího soupeře dokumentují cifry: 57 získaných míčů, 36 doskoků v nenormálním poměru Ú/O 23/13, atd. Co nás ale musí znepokojovat, jsou skryté potíže, které se projeví v těžších utkáních, třebas hned teď v Pardubicích, kde nás čeká vyspělejší, starší tým „kořeněný" zónou. Teď jsme sice měli 45 proměněných z pod koše, ale z 85 pokusů ??? Střelbu „dvojek" 3 z 15, to je 20%, jinak řečeno proměňujeme každý pátý pokus...22 ztrát...

Větší minuty dostaly Aneta, Anička T. i Niky a zvládly je, i když Tomáš až po jemném upozornění kouče. Vidět bojovat Anetu na zemi a Niky urvat míč soupeřce z ňader, to už stojí za zápis do kroniky.

Tým šlapal a výhry si plně zasloužil. Byla radost se na něj dívat. Užíval jsem si to jako trenér a byl na práci holek pyšný. I z toho důvodu, že při známých rozporech v otázce koncepce přípravy tohoto týmu na další sezónu to mohlo být pro mne utkání jedno z posledních.