Mladší dorky vrátily porážku Vosám ze Sadské

Komentář k zápasu

Sadské jsme měli co vracet. Nemohli jsme tušit, jak na tom která strana bude, ale odhodlání z holek prýštilo. Byly koncentrované a nechtěly si nechat „nabančit" jako minule. Počet 8 sadských Vos mohl svádět k podcenění, ale z toho jsou již naše hráčky na konci soutěže vyléčené. Opět hrály v sestavě starších žaček s jedinými 3 „93", takže kdokoliv s pár staršími hráčkami je pro nás těžký soupeř. Na konfrontaci s ročníky 92,93 nejsou holky ještě připravené, přesto bojují bez ohledu na některé nezdary.

Sadská se hned s 1. naším útokem postavila „na značky" a zakopala se do zóny. Tentokrát se však tato taktika obrátila proti nim. Snažili jsme se během týdne na toto připravit, lépe řečeno, využili jsme jediný páteční trénink, kdy jsme spolu, na to, abychom si ukázali některé principy překonávání zóny. Přenášení míče, overloading ball side help-side, high - low, atd. Samozřejmě v jiné tělocvičně, než se mělo hrát, ženy „B" měly rovněž utkání...

První útok po střelbě Monika doskočila míč ze slabé strany a dala první koš zápasu. 2.útok zvedla Erži z dálky a trojkou znejistěla sadskou zónu, zvláště když pak Nany KONEČNĚ na malou hráčku zahrála jako pivotka, a Lanča soupeřkám přihodila trojku č.2. Vše by bylo krásné, kdyby.. Kdybychom se opakovaně nedopouštěli hrubých taktických chyb v obraně. Sadská velmi dobře využívala několikanásobného clonění na perimetru a pak s dobrou úspěšností střílela z dálky. I když nejvíce bodů za SAD dala Štědrá č.9, nejvíc nás trápila Lenka Hojková, z mého pohledu nejlepší hráčka utkání. Naštěstí pro nás s přibývajícími minutami, ubývajícími silami a bez spoluhráček, které by jí výrazněji vyšly vstříc, sama na vše nemohla stačit.

Museli jsme vzít speciální time out a znovu připomenout, jakým způsobem tuto kombinaci bránit. Samozřejmě na individuální chyby či spíše lenost při pouštění hráčky středem žádná pomoc není. Pak až, a samozřejmě s větším tlakem a rychlejším vybíháním dopředu, se nám podařilo dostat se výrazněji do vedení, což podtrhla Andina trojka s pořadovým č.3. Ve 2.Q. se výrazněji přihlásily o slovo naše podkošové hráčky a pár kombinací mezi sebou bylo „gardových". Bez ohledu na „výšku" Vos se konečně dokázaly odclonit nebo si přihrát do tandemu jako blahé paměti legendární pivotmanská dvojice SKUP Pavelka - Lachnit. Individuálně se prosazovaly Nany čelem ke koši, Dizzy inside drive a následným drop stepem, to vše o patro výš než měly Vosy hnízdo.

Co mne jako trenéra na utkání velice potěšilo, bylo, že poprvé komplexně hrály holky něco, co se dá nazvat basketbal. Tedy ne košíkovou. Vedle již zmíněné koncentrace je zdobila balance, tedy VYVÁŽENOST. Hrály ze spodu i z vrchu, zakončovaly střelbou podporovanou doskokem (40 doskoků!) i pod košem, měly protiútok i kombinace, dokázaly propojovat vnější i vnitřní obvod. Měnily obrany, presovaly a hlavně bojovaly, jelikož i skóre z tohoto zápasu bylo podstatné pro další účinkování ve finálové skupině. Náskok kolem 30 bodů byl pro nás dostačující, a tak se na scénu vydaly i Niky, slušně zvládla obranný úkol i těžší dlouhé brejkové zakončení, a Anička T.