Nejmladší mini vyhrály OP Střední Moravy s náskokem 5 bodů

Ani porážka v posledním utkání v Lipníku nezmění nic na skutečnosti, že naše nejmladší zvítězí ve své soutěži. Devatenáct vítězství a pouze jedna prohra hovoří samy za sebe. Dosažený výsledek však nesmíme přeceňovat. V sezóně jsme využívali, v souladu s rozpisem soutěže, i hráček ročníku 97. Teprve přímá konfrontace s celky stejné věkové kategorie prověří naši skutečnou úroveň.

BK Lipník : SK UP Olomouc 25 : 41 a 46 : 24
Body:  Dia 8/7, Kika 8/4, Jiřinka 8/4, Ivča 6/0, Áďa 5/4, Marťa 2/2, Kája 2/1, Kačka 2/0
 

Sobotní utkání v Lipníku byla rozdílná jako den a noc. Zatímco v prvním jsme si s chutí zahráli, tak do druhého jsme nastupovali odevzdaně, ustrašeně a bez sebemenšího zájmu o budoucí dění na hřišti.

K prvnímu utkání jsme nastoupili odhodlaně a od prvních okamžiků jsme se bez problémů prosazovali pod oběma koši. Nasazením vynikaly především Jiřinka, Kika, Ivka, Dia, Áďa a Kačka. Nedařilo se Martině - „nový pohled" na basketbal se jistě na výkonu podepsal. Peťce a nejmladším nelze upřít snahu, ale prozatím jsou jejich herní dovednosti na začátečnické úrovni a budou muset notně přidat. Kája se neprosadila a nemohu se ubránit dojmu, že nehrála naplno, což se v důsledku projevilo při proměňování vyložených šancí (2body je skutečně velmi slabým podprůměrem). Co mě však velmi mrzelo bylo její obranné nasazení. Ne vždy se musí v útoku dařit, ale obrana je pouze záležitostí vůle, a zde si Kájka musí sáhnout do svědomí sama.

Do druhého utkání soupeřky nastupovaly posíleny o další hráčku ročníku 97, hráčku o hlavu vyšší než je Kika nebo Kája a hlavně hráčku, která již při rozcvičování naznačila, že basketbal prostě umí. Přestože soupeř hrál v podstatě stejně, tak my jsme nastupovali v poraženecké náladě, bez zájmu a chuti, bez snahy se o výsledek poprat. Obě první čtvtky byly psány podle stejného scénáře. Trenérka Katka se mohla třeba i rozkrájet, ve snaze probudit Jiřku, Kiku, Káju a Ivču ze sna, ale její snaha nedopadala ani v náznacích na úrodnou půdu. Poločas jsme odehráli jako ovce jdoucí na porážku. Nedodržovali jsme žádná obranná pravidla, v útoku jsme ztráceli míč za míčem a problém nám dělalo i jednoduché vyhození míče ze zázemí. Prostě katastrofa. Bohužel zájem ostatních hráček hrát kvalitní utkání nemůže v takovémto případě změnit vývoj zápasu. Až po řádné poločasové domluvě se naše hra trošku změnila, ale poločasový deficit jsme již dohnat nedokázali. Navíc se nám přestala dařit i střelba, což byl logický důsledek nesoustředění se v první půli. Pochvalu si zaslouží pouze Dia a Áďa. Kája sehrála své nejslabší utkání. Rozkolísanost výkonu ostatních spoluhráček nemůže nikdy vést ke slušnému výsledku. Věřím, že jsme si svou slabou chvilku tímto utkáním vybrali a v budoucnosti prokážeme, že basketbal hrát chceme a umíme