Mladší dorostenky v Chorvatsku

Slíbený zájezd do Zagrebu měl být o basketu a jeho různých podobách v zemi, která, podobně jako další krajiny Středomoří, basketem opravdu žije. Kdo čekal hlavně výlet za nákupy, mohl být zklamán...

     Podařilo se nám s kolegou trenérem Zatloukalem a díky ochotě pana Žaitlíka připravit a zajistit sportovní zájezd, který jsme „ušili na (basketbalové) tělo", a zasadili jsme jej do kulturně historického poznávacího rámce hlavního města Chorvatska, které mnozí po cestě k moři míjejí. Byla to společná práce a domlouvání se známými a kolegy trenéry se ZG a okolí, díky nimž jsme viděli a zažili více než běžný turista, který se pohybuje po trasách cestovních kanceláří.

Namátkou jen: centrum Záhřebu s Kaptolem a Gradem, hlavně velký trh Dolac s ovocem a zeleninou, rybí trh s chobotnicemi a desítkami druhů ryb, pro něž nemáme jména.

Muzeum Dražena Petroviče se Sportovní halou Cibony Zagreb. Prohlídka muzea, popovídání a  společná fotka s maminkou DP, Biserkou Petrovič.

Možnost ochutnat chorvatské jídlo v restauraci přímo v centru, ale omezenost v tom, že máme rádi pouze pizzu...

O utkáních konkrétně níže, ale v zásadě jsme byli výborní soupeři, takoví Ježíšci (rozdáme dárečky a necháme se zadarmo porazit, abychom udělali soupeřům radost). Celou dobu nás provázelo neustálé vymlouvání na okolní podmínky, naopak pochvala Andy, Lanči a Prcka a za přístup v utkáních.
Ochutnání tvrdého basketu, Monča i krev z nosu.

Návštěva zákl. školy nedaleko Velike Gorice, prezentace Olomouce a klubu, rozhovor s ředitelem, který se nebrání spolupráci, velmi pohostinní, vstřícní. Bylo poměrně trapné, že přítel, který nám pomáhal zařizovat věci kvůli nám a určitě nezbytné návštěvě u McDonald´s  musel zastavoval rozjetý autobus, abychom stíhali časový program. Že máme McDonald´s také ? Ale v Olomouci nemají malinovou taštičku ! V Championu také nic neměli, takže pak odpočinek a relax u jezera Bundek.

Bohužel obrovský problém pro holky v komunikaci (výjimky Adéla V. a Aneta Ž.). Holky v 9.tř nebo některé už na gymplu neumí (bojí se?) komunikovat - a to by stačila i základní konverzace, nic odborného. Jsme velcí frajeři a mistři světa, ale jak se má vystoupit na veřejnosti a promluvit v angličtině, tak jen Áda a Aneta byly schopny holkám něco domluvit...

Výborný výlet do jeskyní Veternica, jiného typu než známe od nás. Napřed se o výletu chtělo hlasovat (??), zda vůbec jet. Neuvěřitelné... Výšlap až na vyhlídku pod vrchol, prohlídka jeskyní s velmi komunikativním průvodcem.
Nákupy/prohlídka velkého SC Avenue Mall před návštěvou ligového semifinále KK Zagreb - Zadar. Ano, je to ten tým místních kluků, co na podzim porazili Prostějov. Všichni bílí a bez hráčů z venku. Tvrdý, nekompromisní zápas s vypjatou koncovkou. Nebyla to úroveň Adriatické ligy, kterou hrají ti nejlepší, ale na naše poměry hodně slušné.

Závěrečná garden-party u rodinných přátele. Velmi příjemné posezení, výborné maso, obrovská pohostinnost.

ŽKK Peščenica - Žitnjak : SK UP Olomouc     71 : 61 (15:15, 18:15, 23:18, 15:13)        21.05.2009

Místo: SH  OŠ Borovje, Zagreb.

Body: Lachnitová 19 (2), Andělová 15 (1), Husičková 8, Tomášková A 5-2/1, Murgašová 4-2/0, Rousová 4-1/0, Boďová, Burzová, Skrovná 2, Cvešperová, Válková, Žaitliková.

TH 5/1 = 20%. F- 28. Trojky: 3.

Croatia 2006 : SK UP Olomouc            64 : 34 (14:12, 15:11, 11:5, 24:6)           22.05.2009

Místo: SH ŠŠD Peščenica.

Body: Lachnitová 13-2/1, Andělová 9, Husičková 4-8/2, Rousová 3-3/1, Burzová, Murgašová 4-2/0, Žaitliková 2, Cvešperová 1-2/1, Boďová, Skrovná 0-2/0, Tomášková A , Válková.

TH 19/5 = 26%. F- 15. Trojky: 1.

Oba zápasy měly být férovou prověrkou stavu týmu 14 dnů před kvalifikací o EL. Rozhodně to neměla být nějaká společná akademie pro rodiče. Před prvním utkáním jsem holkám řekl asi toto: „Je to domluvené přátelské utkání, takže počítejte s tím, že vás „dořežou" jak koně, pokud si to necháte. Jsou sice mladší, 94,95, ale prohrát utkání pro ně neexistuje. Proto jsem vás také sem vzal." Jak do dubu...

Měl jsem dva rozhovory, jeden před a jeden po utkání. Nejdříve se head coach divil, jak je možné, že takový vysoký a kvalitní tým nehraje u nás nejvyšší soutěž. Řekl jsem mu, že o tuto možnost děvčata nyní budou hrát, ale ať s hodnocením počká, až je uvidí běhat a bránit.

Po zápase mi asistent trenéra (pracoval před lety ve Žďáře nad Sázavou, když tam muži měli 1.ligu) řekl, že museli hrát takto agresivně, jelikož když pak hrají s lepšími celky nebo jedou hrát „vedle" do Itálie, tak je soupeřky nepustí přes půlku... Proti tomu nemůžu říct ani popel, naopak jsem mu poděkoval, že nás jejich hráčky nenechaly uspat v iluzi basketbalu, který stačí hrát u nás.

Jestliže první utkání holky, především díky Andy a Lanče a do 19.min, než se vyfaulovala, Prckovi, dohrály výsledkově na dohled, ve druhém už nebyly schopné, ale hlavně ochotné odolávat dvěma obyčejným zbraním, které proti nám soupeřky vytáhly. Problémy nám dělal running basketball - skutečně na nás nečekaly a všechno okamžitě a celou dobu trestaly rychlým protiútokem. Ještě hůře se holky vyrovnávaly s body checkingem a agresivitou při hře na míč a v boji pod košem. Byly o hlavu vyšší, ale bohužel, centimetry samy o sobě nestačí.

Nyní to bylo to „jenom" Chorvatsko. Ještě větší zkušenost by možná zakusily v Litvě, kam jsem měl v plánu vzít holky během příští sezóny. To už je ale jiná kapitola.

Připadalo mi, že dost děvčatům nedochází souvislosti. Z vítězství v dorostenecké lize se nedá žít věčně, to je pouze začátek a odrazový můstek k něčemu, kam by se s pokorou a mnohem větší prací v tréninku mělo teprve vstoupit. V tom vám přejeme hodně úspěchů, snad vám tato utkání a celý zájezd pomohl podívat se na basket z jiného pohledu.

Trenéři Válek a Zatloukal