Takové zvláštní divadlo: prohra o koš v Nuslích

Komentář k zápasu

Holky, které se těšily do Prahy do divadla asi nepředpokádaly, že si ho užijí nejen v "Národním", ale i v halách obou pražských klubů. Srdceryvné scény umírajích soupeřek, které ovšem okamžitě po hlasitě avizované mnohočetné zlomenině končetin s přehledem proměňovaly TH, kreativní výkony, které by potěšily i pány profesory na DAMU, i skvělá režie pánů v černém. To vše bylo vidět nejen v nedělním zápase našich děvčat v Nuslích, ale už v sobotu na Aritmě. Asi se po Praze rozkřiklo, že náš parlament schválil zákon na podporu kinematografie a je potřeba si urvat svůj kousek pro sebe.

Za vše hovoří závěr nedělního zápasu, kdy se nejprve pískne faul který nemohl nikdo vidět (protože nebyl), ale slyšet ho bylo až na Vyšehradě a vzápětí se dělá, že se nic nevidí. Nevadí, že naše hráčka skončila až v nářaďovně, ba naopak, blíží se konec a aspoň se nestihne vrátit do obrany...

Jestli se novému vedení ČBF podaří zorganizovat nějaké udílení cen nejlepším hráčům, měl bych jeden zlepšovák. Mohli by se vyhlásit i basketbaloví Oscaři - minimálně za režii zápasu ... A pak bych měl ještě jeden návrh - povinnou výbavu pro rozhodčí: krokoměr. Možná by se potom někdo zamyslel nad tím, jak málo pohybu stačí k odpískání ligového utkání!