Shrnutí sezony 2015/2016

Školní rok a tím i sezona 2015/2016 je za námi, tak je dobré si připomenout, co se nám povedlo a kde naopak tlačí bota.

V uplynulé sezoně se nám podařilo s naším dlouholetým projektem "Mláďata" prorazit do celostátního, ministerstvem školství řízeného projektu Hodina pohybu navíc. Tím jsme v naší činnosti výrazně pokročili směrem kupředu, získali kvalitně zpracovanou metodiku, mohli se zúčastnit několika přínosných školení a hlavně nám z centra přiteklo trochu peněz, takže jsme mohli investovat do nákupu nových pomůcek a ve spolupráci se školou tak vytvořit zase o něco vylepšit podmínky na hodinách cvičení Mláďat.

Rodina Mláďat se nám utěšeně rozrůstá, myslím, že jsme se dostali na hranici našich možností. Pokud se nám v příštím roce přihlásí větší počet prvňáčků, budeme už muset rozšířit počet trenérů, protože ve třech bychom to už nezvládli. Škoda, že se nám takto nerozrůstá i rodina sponzorů, těch naopak rok od roku ubývá...

S letošními druháky jsme se přihlásili do "Školní olomoucké Agrofert basketbalové ligy". S basketem to sice nemělo až tak moc společného, hra většinou připomínala ragby, ale nám to docela vyhovovalo a počínali jsme si velice úspěšně. Pro naše družstvo byla velká škoda, že se v průběhu soutěže odhlásilo několik škol, protože nám pak chyběly zápasy a tím i potřebné zkušenosti. V základní části jsme si vedli nad očekávání a vyhrávali, co se dalo. Bohužel, v rozhodujícím zápase nás porazil pozdější celkový vítez - ZŠ Heyrovského a tak jsme hráli "až" o třetí místo. Zápas byl pro naše družstvou pouhou formalitou a bez výraznějších problémů jsme třetí místo získali. Byla to obrovská škoda, protože jsme si zasloužili hrát finále. Ale medaile jsou doma a obrovský dík patří nejen našim hráčům, ale i rodičům. Mimochodem, my jsme byli jediné družstvo, které celý rok hrálo s plným počtem 16 hráčů a hráček a jedno z mála smíšených družstev. Ostatní školy nasazovaly převážně chlapecká družstva a většinou jen výběr těch nejlepších. Ale my to nehráli kvůli výhrám, ale pro získání herních dovedností. Teď jen doufám, že do družstva minibasketbalu přejde maximum hráčů a že rodiče nás budou podporovat i nadále.

Naopak družstvo mladších minižaček vyloženě zklamalo. Z děvčat, kvůli kterým jsme soutěž přihlásili vydržela do konce jen Šimona. Ostatní se na to vybodly buď ještě před začátkem, nebo v průběhu soutěže a radši chodily shopovat, nebo čučely do tabletů... Naštěstí jsme získali velmi zdatné posily z klubu OSK a doplnili družstvo o nejmenší, začínající hráčky Elisku, Adélku a Majku, které proti o 3-4 roky starším děvčatům ze Zlína, Prostějova a OSK bojovaly jako lvice a tak jsme nakonec soutěž se ctí uhráli.

Naše stěžejní družstvo nejmladších mini je kapitola sama pro sebe. Jeden exkluzivní zápas střídá další katastrofální, jsme schopní porazit favority z Kroměříže a prohrát s posledním BCM. Ve Zlíně předvádíme krásné kombinační akce i individuální výkony a týden na to s Prostějovem ani nevyhodíme míč z autu... Na tréninku se potkáváme ve slušném počtu, ale bohužel pokaždé někdo jiný. Né trénink, který začíná v 15:00h, chodníme zásadně 15:15, dalších 10min se vykecáváme v šatně a pak se radši zašijeme na WC.

Pevně věřím, že s příchodem nových hráčů - letošních druháků - se stav družstva výrazně zlepší, jak kluci, tak holky jsou velice šikovné a pokud je rodiče podrží, mohli bychom v nadcházejících sezonách konečně začít úspěšně hrát basket. To by ovšem musely jít stranou nedělní obědy u babiček, oslavy všeho a všech, návštěvy bůhvíčeho a jiné důvody, proč se nemůže na zápas, nebo trénink.

Teď nás čekají Pastviny, pak zase chvíli volna a před koncem prázdnin bychom měli začít naplno trénovat. Do další sezony jsme přihlásili jen jednu soutěž - smíšené družstvo nejmladších minižáků. Pokud bychom sehnali další 2-3 děvčata, možná bych se nechal přesvědčit a dodatečně přihlásil i samostatné dívčí družstvo starších mini, ale to je spíš v rovině teorie.