Pastviny - úterý

Den třetí, kritický - nebo rovnou smrtící... Vyčerpávající 17km pochod asi nebyl nejlepší nápad.

Ufff. Úterý je za námi. Nevím, kterého ... (dobráka) napadlo, že si vyrazíme na celodenní výlet. To jsem snad ani nemohl být já. Hned po snídani jsme rozdali balíčky s řízky, pitím, tatrankou a jablkem a vyrazili směr Suchý vrch, luxusním autobusem Volvo, což byl asi kámen úrazu, protože jsme museli během 30km několikrát zastavovat na zvracení. V Karose by se nám to nestalo.

Ze Suchého vrchu jsme sešli na pevnost Bouda. Protože do prohlídky zbývala necelá hodina, odskočili jsme si k blízkému pevnostnímu srubu Libuše a unikátu - jedinému bunkru v celé soustavě opevnění, který se němcům podařilo vyhodit do vzduchu a to doslova. On se totiž nerozbil, ale téměř neporušený se vznesl do vzduchu a převalil se o kousek dál na bok. Následovala rychlá prohlídka podzemní pevnosti Bouda, oběd a pak už dloooouhýýýý pochod směr tábor. V Těchoníňe nás čekalo nemilé překvapení, když jedinou zdejší hospodu nedávno zavřeli. Bylo poměrně vedro a nás čekal výstup do strmého kopce do vesnice Studená. Tam jsme dorazili 5minut po zavíračce místního obchodu a já začal chápat význam proslulé hlášky "království za koně". Jenom toho koně bych zaměnil za pivo. Navíc modrá turistická značka se nám záhadně ztratila, takže jsme zanechali děti a ženy na místě a vydali se hledat pokračování cesty. Prošli jsme asi 2km všemi směry, než jsme objevili správnou cestu.

Po cestě jsme řešili nenadálé problémy děvčat, které neumí čůrat za stromem. To my chlapi nemůžeme pochopit, s tímto problém nemáme, ale naštěstí se naše holky učí rychle a odedneška už budou v poohodě.

Do tábora jsme dorazili přesně na večeři, po 17km ... Myslel jsem, že mě trefí šlak, zapékané těstoviny patří mezi má nejméně oblíbaná jídla, ale hlad je potvora. A dětem "kolínka" velice chutnala, nezbylo nic. Po večeři jsme si střihli hodinku sauny, nejdřív kluci (těch je míň), po nás holky. Bazén byl studený jak moře na severním pólu, ale mládeži to evidentně nevadilo.

Pro dnešek vše. Musím přemýšlet, co zítra, protože pochybuji, že budeme schopní pohybu. Navíc na večeři budou buchtičky se šódó, takže si budu muset obstarat něco normálního. Naštěstí paní správcová dělá výtečné utopence :-) 

Abych nezapomněl, pozdravujeme všechny rodiče a speciálně tatínka do Běloruska!